Rod Lichnovských zásadně ovlivnil rozvoj regionu včetně vzniku továrny na zpracování lnu.
U areálu společnosti PF Plasty v Chuchelné je nově umístěná cedule s podrobným popisem historie továrny založené už v roce 1907. Jde o jeden ze sedmi informačních panelů, které v obci informují o významu roku Lichnovských pro rozvoj regionu. Panely vznikly jako součást projektu „Na kole za poznáním historie – stezkou rodu Lichnovských“.
Společný projekt Chuchelné a sousedních, polských Krzanowic je hrazen z evropského dotačního programu Intereg V-A Česká republika – Polsko, který spravuje Euroregion Silesia. Jeho první etapa se realizovala již v roce 2017, kdy se v Chuchelné instalovala první informační tabule před vstupem do osady Resta. Nyní přibude šest nových tabulí, a to před bývalým Dívčím domem, před Rehabilitačním ústavem Chuchelná, u nového obecního úřadu, u pamětního kamene Karla Maxmiliána Lichnovského na Restě, u mauzolea Lichnovských a před firmou PF Plasty Chuchelná. Cedule vyrobila společnost DK1 z Kravař, která ve výběrovém řízení nabídla nejnižší cenu.
„Informační tabule budou připomínat historii, aktivity a přínos rodu Lichnovských pro region i pro příští generace,“ uvedl starosta Chuchelné Rudolf Sněhota, který druhou etapu projektu inicioval.
Graficky cedule zpracoval Vladimír Kotek z Hlučína, texty připravil historik Jiří Jung z Píště.
„Obec Chuchelná byla majetkem rodu od roku 1608. Stala se správním centrem velkého panství zahrnujícího více než desítku okolních vesnic. Ještě v roce 1921 pracovalo v knížecích službách v Chuchelné s přibližně tisícovkou obyvatel bezmála 400 osob. Tři čtvrtiny z nich zaměstnávala továrna na zpracování lnu, která nejenže byla hlavním zaměstnavatelem pro tuto část Hlučínska, ale rovněž jedním z nejmodernějších provozů daného typu v Evropě. Noblesní podoba zámku i umístění rodového mauzolea dokládají silné vazby posledních generací Lichnovských k této obci,“ řekl Jiří Jung.
Továrna je významnou součástí historie obce již od roku 1907, kdy se v ní začal zpracovávat len. Ve třicátých letech 20. století fungovala jako tabáková fabrika, za II. světové války vyráběla munici. V současnosti produkuje díly z termoplastů.„Firma PF Plasty nejen zviditelňuje Chuchelnou v celém světě, ale hlavně dává práci několika stovkám lidí z našeho regionu, což je nejpodstatnější,“ doplnil starosta Sněhota.
PF Plasty s výrobou lisovaných plastů a nástrojů pro lisování v Chuchelné fungují už od roku 1949.
„Zaměstnáváme hlavně lidi z regionu jak z české, tak z polské části. Jsme zde nepochybně nejvýznamnějším zaměstnavatelem. Je dobré, že informační panel bude připomínat, že je fabrika srostlá z obcí už 113 let,“ dodal výkonný ředitel PF Plastů Adam Drastich.
TEXT INFORMAČNÍ TABULE U AREÁLU SPOLEČNOSTI PF PLASTY:
Továrna na zpracování lnu
Továrnu na zpracování lnu (neboli Flachsfabrik Kuchelna) založil na okraji Chuchelné v roce 1907 kníže Karl Max Lichnovský (1860–1928). Zpracovával se zde pěstovaný len z okolních polností o rozsahu bezmála 6500 ha z 20 dvorů. Továrna fungovala až do roku 1926 a ve své době se jednalo o nejmodernější závod toho typu v celé Evropě.S nápadem přeorientovat tradiční zemědělské hospodářství na průmyslově zpracovatelný len přišel Paul Püschel (1876–1930)a vrchní správce knížecího velkostatku, který do Lichnovského služeb nastoupil v roce 1906. Püschel knížete propočty a argumenty přesvědčil o ekonomických výhodách pěstování a zpracovávání lnu. Že tato sázka byla prozíravou volbou, se ukázalo hned v následujících letech. Osevní plocha se z původních 180 hektarů (1908) do roku 1911 zvedla na 405 hektarů. Sklidilo se přes 1000 tun surového lnu (1911), z něhož se následně získalo 215 tun vlákna a 115 tun koudele. Čistý zisk z jejich prodeje činil více než 280 tisíc marek. Neklesající zájem o zpracovaný len souvisel zejména s postupnou militarizací v předvečer první světové války. Lnu bylo zapotřebí na uniformy, lana, plachty, stany či plátna k potažení konstrukcí křídel válečných letadel. Lichnovskému, který byl v letech 1912–1914 německým velvyslancem v Londýně, jistě nečinilo problém na příslušných místech prosadit, aby právě jeho továrna dodávala materiál pro německý a rakouský erár. I z toho důvodu 16. září 1913 továrnou osobně provedl německého císaře Viléma II. Tovární areál vznikl při křižovatce cest z Chuchelné do Bolatic a Strahovic. Místo bylo výhodné i s ohledem na blízkost železničního nádraží na trase Opava–Ratiboř. První tovární budovy vystavěl v roce 1907 dolnobenešovský stavitel Josef Holuscha (1865–1927), ale v areálu se tehdy nacházely z větších provozů pouze lámárna a tírna lnu. Z těchto staveb dnes již žádná neexistuje, protože kníže Lichnovský v roce 1915 přistoupil na doporučení Paula Püschela k zásadní přestavbě a modernizaci podniku. Ten byl výrazně rozšířen. Vedle budovy vrátnice se v areálu postavily nové lámárny a tírny lnu, vochlírna, olejárna, sýpka na lněné semeno, velké budovy skladů, laboratoř a pokusná tírna, srdcem podniku byla velká kotelna s 50 m vysokým komínem a nechyběla ani vlastní vodárenská věž. Autorem přestavby byl hlavní knížecí architekt Julius Bühler (1887–1947) z Berlína. Na továrních budovách uplatnil moderní architektonické pojetí ovlivněné aktuální německou expresionistickou cihlovou architekturou. Produkce továrny po rozšíření prudce vzrostla a představovala plných 15 % zpracovaného lnu v celém Německu. V posledním válečném roce se zde zpracovalo 66 000 tun suroviny, o rok později dokonce 97 500 tun. Ještě v roce 1921 zde pracovalo téměř 420 zaměstnanců, zejména žen. To už však byla továrna v útlumu. Nové uspořádání střední Evropy po první světové válce znemožňovalo Lichnovskému rentabilně hospodařit. Knížecí dominium se po změně hranic totiž nacházelo na území tří států a celní bariéry komplikovaly dovoz suroviny, jíž byl nedostatek. Konec války také znamenal ztrátu zásadního odběratele. Po dlouhodobé podnikatelské agónii byl neefektivní podnik roku 1926 definitivně uzavřen. Z důvodu rychle rostoucí nezaměstnanosti na Hlučínsku odkoupil areál Československý stát, aby zde v roce 1930 otevřel tabákovou továrnu, ale práci zde našla jen asi stovka lidí. Ihned po připojení Hlučínska k nacistickému Německu v říjnu 1938 byl provoz ukončen. Během let 1940–1945 zde fungoval muniční závod vyrábějící náplň do dělostřeleckých nábojů. I z toho důvodu byl areál továrny koncem války silně poničen. Od roku 1946 zde Eduard Višňovský ze Svinova provozoval provaznictví. Znárodněná provazárna se ale po roce 1948 přesunula do Bolatic a stala se základem budoucího podniku Lanex. Od roku 1949 se zdejší podnik i přes četné změny provozovatelů (1949 Eletro-Praga, 1951 Sigma, 1954 Lisovny nových hmot, 1990 Formy a plasty Chuchelná a od roku 2002 PF PLASTY CZ.s.r.o.) trvale věnuje výrobě vstřikovacích forem a zpracování termoplastů.
